České starožitnictví má bohatou historii, která je úzce spjatá s vývojem kulturního povědomí a péčí o historické dědictví v našich zemích. Od počátečního sběratelství aristokracie až po současnou podobu obchodu se starožitnostmi, prošlo starožitnictví v českých zemích zajímavým vývojem. V tomto článku se podíváme na klíčové milníky a osobnosti, které utvářely českou starožitnickou scénu.
Počátky sběratelství v českých zemích
Sběratelství má v českých zemích dávnou tradici, která sahá až do období renesance. Již Rudolf II. (1552-1612) vytvořil na Pražském hradě jednu z nejvýznamnějších sbírek umění a kuriozit své doby, tzv. Kunstkomoru. Tato sbírka obsahovala nejen umělecká díla, ale i přírodní zajímavosti, vědecké přístroje a další cenné předměty.
V období baroka se sběratelství rozšířilo mezi širší šlechtické kruhy. Významné šlechtické rody jako Lobkowiczové, Schwarzenbergové či Kinští budovali rozsáhlé sbírky, které často zahrnovaly obrazy, sochy, nábytek, porcelán a další uměleckořemeslné předměty. Tyto sbírky byly umístěny v jejich palácích a zámcích a sloužily k reprezentaci rodového postavení a bohatství.
19. století: Vznik moderního starožitnictví
Skutečný rozvoj starožitnictví jako profese a obchodní činnosti začal v českých zemích v průběhu 19. století. Tento vývoj byl spojen s několika faktory:
Nacionalismus a ochrana památek
S nástupem českého národního obrození vzrostl zájem o domácí historii a památky. V roce 1818 bylo založeno Národní muzeum jako instituce zaměřená na uchování českého kulturního dědictví. Postupně vznikaly i další instituce a spolky zaměřené na ochranu památek.
Industrializace a proměny společnosti
Industrializace a společenské změny vedly k zániku mnoha šlechtických sídel a rozprodejům jejich vybavení. Zároveň vznikala nová vrstva bohatého měšťanstva, která měla zájem o pořizování starožitností jako symbolu společenského postavení.
První obchodníci se starožitnostmi
V druhé polovině 19. století se v Praze a dalších větších městech začaly objevovat první specializované obchody se starožitnostmi. Mezi významné starožitníky té doby patřili:
- Václav Havel - jeden z prvních profesionálních pražských starožitníků, jehož obchod se nacházel na Starém Městě
- Karel Chaura - specialista na numismatiku a historické zbraně
- Salomon Weinmann - obchodník se starožitnostmi a uměleckými předměty židovského původu, jehož podnik se stal významným místem pro sběratele
"Starožitnictví 19. století nebylo jen obchodem, ale i důležitou součástí ochrany kulturního dědictví v době, kdy ještě neexistovaly komplexní zákony na ochranu památek." - prof. Karel Sklenář, historik
První republika: Zlatá éra českého starožitnictví
Období první republiky (1918-1938) lze považovat za zlatý věk českého starožitnictví. Po rozpadu Rakouska-Uherska a pozemkové reformě došlo k významným majetkovým přesunům, kdy se na trh dostalo velké množství předmětů z majetku šlechty a církve.
Slavné starožitnické firmy
V tomto období působily v Praze desítky kvalitních starožitnictví, z nichž některá získala mezinárodní renomé:
- Josef Kálal - jeho firma na Národní třídě patřila k nejprestižnějším v celé střední Evropě
- František Buben - specializoval se na starožitný nábytek a umělecké předměty
- Arthur Goldschmidt - významný pražský antikvář se zaměřením na obrazy a luxusní starožitnosti
Aukční síně a odborná literatura
Ve 20. a 30. letech začaly v Praze fungovat první specializované aukční síně se starožitnostmi. Zároveň se rozvinula i odborná literatura a časopisy věnované starožitnostem a sběratelství.
Významnými publikacemi byly například:
- "Sběratel" - odborný časopis pro sběratele umění a starožitností
- "Dílo" - časopis Jednoty umělců výtvarných s rubrikami o starožitnostech
Období 1938-1989: Starožitnictví v době nesvobody
Nacistická okupace a následný komunistický režim představovaly pro české starožitnictví velmi složité období.
Protektorát a konfiskace židovského majetku
Během nacistické okupace byli židovští starožitníci a sběratelé pronásledováni a jejich majetek konfiskován. Množství cenných předmětů bylo odvezeno do Německa nebo rozprodáno.
Starožitnictví za komunismu
Po komunistickém převratu v roce 1948 došlo k zásadním změnám:
- Soukromé starožitnické firmy byly znárodněny
- Vznikl státní podnik Antikva (později Klenoty), který měl monopol na obchod se starožitnostmi
- Mnoho cenných předmětů bylo vyvezeno do zahraničí nebo prodáno pod cenou
- Existoval však i šedý trh a neoficiální sítě sběratelů a znalců
I v tomto složitém období se našli odborníci, kteří udržovali znalosti a tradice oboru. Patřili mezi ně například:
- Emanuel Poche - historik umění a expert na umělecké řemeslo
- Dagmar Hejdová - specialistka na sklo a porcelán
- Oldřich J. Blažíček - historik umění a znalec českého baroka
Starožitnictví po roce 1989: Renesance oboru
Sametová revoluce přinesla zásadní oživení starožitnického obchodu. Došlo k zásadním změnám:
Obnovení soukromého podnikání
Po roce 1989 vznikly stovky soukromých starožitnictví po celé republice. K průkopníkům patřili jak bývalí pracovníci státního podniku Klenoty, tak i noví podnikatelé a sběratelé.
Restituce a návraty majetku
Proces restitucí navrátil části šlechtických a církevních sbírek původním majitelům. Některé předměty se tak dostaly zpět do původních lokalit, jiné byly prodány a obnovily oběh na trhu se starožitnostmi.
Rozvoj aukčních síní
V 90. letech a na počátku 21. století vznikly úspěšné aukční síně, které významně profesionalizovaly trh se starožitnostmi:
- Aukční dům Dorotheum (česká pobočka rakouské firmy)
- Aukční dům Arcimboldo
- Aukční dům Sýpka
- Aukční dům Meissner-Neumann
- Další regionální aukční síně
Vzdělávání a publikační činnost
Postupně se zvyšovala i odborná úroveň oboru díky specializovanému vzdělávání a odborným publikacím:
- Nové odborné knihy a katalogy
- Specializované časopisy jako "Art & Antiques" nebo "Starožitnosti a užité umění"
- Univerzitní kurzy a programy zaměřené na dějiny umění a uměleckého řemesla
Současný stav českého starožitnictví
V současnosti je české starožitnictví vyspělým oborem, který se stále vyvíjí a reaguje na nové trendy:
Digitalizace a online prodej
Stále více starožitností se prodává prostřednictvím specializovaných online platforem a internetových aukcí. Pandemie covidu-19 tento trend ještě urychlila.
Specializace a expertíza
Úspěšná starožitnictví se často specializují na konkrétní oblasti (nábytek, obrazy, sklo, šperky atd.) a nabízejí vysokou úroveň odborných znalostí.
Propojení se světovým trhem
České starožitnictví je dnes plně propojeno se světovým trhem. Kvalitní české starožitnosti jsou ceněny mezinárodně a naopak, do ČR přicházejí sběratelé a kupci ze zahraničí.
Význační představitelé současného starožitnictví
Mezi uznávané osobnosti současného českého starožitnictví patří například:
- Simona Chrtová - expertka na Art Deco a secesní umění
- Albert Trnka - znalec historického nábytku a starožitných hodin
- Vladimír Lekeš - odborník na české moderní umění a zasloužil se o znovuobjevení mnoha zapomenutých umělců
Závěr
Historie českého starožitnictví je bohatá a pestrá, odrážející politické a společenské změny naší země. Od aristokratického sběratelství přes první profesionální starožitníky 19. století, zlatý věk první republiky, složité období totality až po současnou renesanci oboru - starožitnictví vždy hrálo důležitou roli v péči o naše kulturní dědictví.
V Multiswine Antik navazujeme na tuto bohatou tradici českého starožitnictví. Jsme pyšní na to, že můžeme přispívat k uchování hodnotných historických předmětů pro další generace. Navštivte naši prodejnu v Liberci a objevte kouzlo starožitností, které v sobě nesou příběhy naší minulosti.
